Pochod pro mozek v režii ďáblických žen.
Naše výzva připojit se k celonárodní akci v rámci Národního týdne trénování paměti
oslovila dvě desítky žen i mužů, kteří v sobotu 16.3.2024 vyrazili od naší radnice směr vrch
Ládví. A od dobrého úmyslu udělat něco pro zdraví je neodradilo ani nevyzpytatelné počasí.
Jednu dešťovou sprchu nakonec vystřídalo sluníčko a my jsme mohli dodržet naplánovaný
program. Po výstupu do třešňovky pod kopcem jsme se rozehřáli několika písněmi, na
začátku cyklostezky u hvězdárny nás Táňa Dohnalová zasvětila do správného způsobu
dýchání, které má zásadní vliv na dobré okysličení mozku. Věra Hajšmanová si pro nás
přichystala tabulky s přesmyčkami názvů měst. Průběh ohodnotila konstatováním, že jsme
soutěživější, než děti ve školce. Následovala pohybová hra Paleček a obr, která v nás vyvolala
smích a také pozornost kolemjdoucích. Sanitku naštěstí nikdo nezavolal. Po takovém výkonu
si všichni zasloužili malou motivační odměnu, piškoty s domácí marmeládou a čokoládovou
polevou neodmítl téměř nikdo. Vyslechli jsme si také zajímavou přednášku v ďáblické
hvězdárně a zamířili k poslednímu bodu pochodu, rybníčku u ďáblického háje. Helena
Šmídová nás provedla pohybovou hrou „ Kuba řekl “, během které jsme se všichni
„odbourali“ smíchem.Bylo to krásné odpoledne a bylo nám spolu dobře. Na závěr proběhlo
hodnocení v restauraci Květnová, při doplňování tekutin a spálených kalorií jsme ještě stihli
vyplnit několik kvízů. Odpoledne uteklo jako voda, rozloučení a zpátky domů.
Jana Ouředníčková
Třebichovická olšinka – kvetoucí bledule, účast 12 osob, 7 km
Odjeli jsme na Kladensko do Třebichovic, kde jsme se nejdříve zastavili pod
Vinařickou horou u Bývalé úpravny lomového kamene na čedič, který se zde
těžil do 80. let 20. století. Ten byl využíván jako stavební materiál, sekaly se z něj
dlažební kostky a drobné kamenivo sloužilo jako podsypový materiál na spodní
vrstvy silnic a chodníků v Kladně a okolí. Prohlédli jsme si pozůstatky budov, které
jsou zde ponechány osudu a pomalu, ale jistě zarůstají vším možným, až to
působí hororově.
Odtud jsme došli k Třebichovické olšince, kde jsme našli louku posetou bílými
květy bledulí, kde jaro každým rokem vykouzlí tuto nádheru. Když jsme se
dostatečně pokochali, pokračovali jsme mírným stoupáním po úbočí Vinařické
hory až na vyhlídku (350 m, Vinařická hora 413 m) pokochali a po žluté značce
prudkým klesáním (zde bylo řečeno: no jo, to je ten ,,Pochod pro mozek“,
protože každý krok musel být promyšlen, kam šlápnout, aby nenastal pád.
Dole jsem netrpělivě vyhlížela, jestli všichni přijdou v pořádku a přišli a ještě
s úsměvem, jsou to dobří turisté.
Dále jsme šli lesem nenáročným terénem kolem Knovízského potoka. Když jsme
došli do Libušína, měl následovat výstup na Hradiště, ale únava z předchozího
pochodu se dostavila, takže jsme se vzájemně dohodli, že někdy příště uděláme
další vycházku do těchto míst a ne jenom na Hradiště Libušín.
Zapsala: Růžena Truhlářová