Chaos v předepisování léků.

Šéfové našeho zdravotnictví se rozhodli vyzkoušet, co všechno snese. Asi jim nestačí, že chybí lékaři i sestry a proto se prodlužují různé čekací a objednací lhůty. Podle nich věnují lékaři příliš času a pozornosti pacientům a málo dbají o byrokracii. Přitom přeci všichni víme, že hlavním úkolem zdravotníků je vyplňovat nějaká lejstra a tabulky v počítačích. Proto byl vyhlášen nový akční plán s názvem – digitalizace. Velkým projektem této moderní aktivity je takzvaný e- recept. Podle „ouřadů” v čele resortu zdravotnictví má zabránit plýtvání s léky, ochránit pacienty, aby nebrali stejný lék vícekrát a zamezit čachrům s léky mezi lékaři a výrobci léků. Samé bohulibé úmysly, ale podívejme se, jak systém funguje v praxi. Konečně stál více než 300 milionů a nejsme ještě u konce.

Vybudování a správa e-receptů byla svěřena Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SUKL). Nikdo si přitom asi nevšimnul, že všechny údaje o předepsaných lécích a pacientech mají dávno ve svých počítačích zdravotní pojišťovny. Ty už roky evidují každou krabičku – jaký lékař ji napsal, komu a kdy. Stačilo jen uložit zdravotním pojišťovnám, aby tyto informaci průběžně posílaly na jedno místo, třeba do VZP a ta by obhospodařovala e-recept. Nestálo by to ani korunu. Na ministerstvu si však chytré hlavy řekly – proč něco zajistit zdarma, když to může stát stovky milionů. Jsme přeci tak bohatí, že můžeme mít stejné údaje v počítačích hned dvakrát. My na to máme.

SUKL nikdy nepracoval pro velký počet klientů zvenčí. Proto zcela očekávaně nezvládá nápor 40 tisíc lékařů, kteří musí mít každý svůj vlastní kód a připojení k systému e-receptu. Proto dodnes nemá podstatná část lékařů do systému přístup a vlastně by neměli psát svým pacientům recepty. Na informační linku SÚKLu se navíc nedá dovolat. Když lékař překoná značné nesnáze v komunikaci s tímto státním ústavem a dočká se zaslaných přístupových kódů, nastává druhá fáze, tedy vlastní připojení počítače. 99,9% lékařů to samo nezvládne a musí povolat nějakého specialistu na informační technologie. Ten musí kontaktovat výrobce informačního systému té které ordinace a teprve s jeho pomocí dokáže propojit lékařův počítač se systémem SÚKLu. Stráví tím několik hodin, které lékař náležitě zaplatí ze svého. Samozřejmě jen ten lékař, který má výkonný tj. novější počítač a rychle, tedy drahé připojení na internet. Lékař, který si na takové vybavení nevydělal, má smůlu a bohužel s ním mají smůlu i všichni jeho pacienti. Už dnes díky tomu byly uzavřeny desítky ordinací a tisíce pacientů přišli o své lékaře a jiné nemohou najít, protože jiní v okolí prostě nejsou. Když se o radu obrátí na svoji pojišťovnu, ta jim nezřídka doporučí praktického lékaře vzdáleného klidně i 50 km od jejich bydliště. Bližší prostě nemá volnou kapacitu.

Lékař za velké peníze, nervy a čas strávený obtížnou komunikací s úřadem SÚKL, konečně zprovoznil ten výdobytek digitalizace zdravotnictví. Co pak zjistí? Předepsání receptu trvá déle než před tímto zázrakem techniky, navíc systém se občas zasekává a internet padá. Recepty tiskne jako dřív, tedy maximálně dvě položky na jeden blanket, ale nyní jej tiskne na celý velký list papíru nebo si ho musí nastříhat na menší díly. To asi aby měl ve své práci i výcvik dovednosti práce s nůžkami a papírem. Ten úžasný systém mu přitom neřekne ani o jednu informaci víc, než jaké měl doposud. Třeba se nedozví, že pacient včera dostal už stejné léky od jiného lékaře. Takže za 300 milionů nám ministři zdravotnictví koupili velké a drahé „houby“, které bohužel není jen k ničemu, ale ještě zdržuje a otravuje život lékařům a jejich pacientům.